Velký Zákon je všezahrnující

Lidská společnost je také úroveň, kterou vytvořil Velký Zákon, takže v této úrovni určitě budou standardy bytí, které má Zákon na této úrovni pro vnímající bytosti, jakož i principy pro lidské chování na této úrovni. Avšak Tři říše jsou opakem všeho ve vesmíru, takže principy Zákona také poskytly bytostem na této úrovni obrácené principy, vhodné pro život světských lidí, jako například podrobování si světa vojenskou silou, vítěz vládne zemi, získávání jídla zabíjením, silní jsou hrdiny a tak dále. Spolu s pojmy dobrý člověk, nedobrý člověk, válka atd., všechny tyto věci daly vznik běžným lidským principům a  lidským pochopením. Všechny tyto jsou nesprávné, když se hodnotí spravedlivými principy Zákona na vysokých úrovních ve vesmíru. Takže kultivující potřebuje zanechat všechny názory a principy světských lidí, a pouze potom se může kultivovat na vysokou úroveň a vytrhnout se z Třech říší, opaku vesmíru. Avšak jestliže světští lidé také obrátí všechna tato porozumění a použijí spravedlivé principy Zákona vysokých úrovní ve vesmíru, aby stanovily požadavky pro lidstvo a hodnotily lidstvo nebo všechno ve Třech říších, potom by Tři říše byly řízené spravedlivými principy Zákona, lidská společnost by přestala existovat, a nebyly by tu ani lidské podmínky; byl by to svět bohů a spolu s tím by zmizely lidské iluze a příležitost pro lidi kultivovat se. To není dovoleno se stát, protože odpadky bytostí vysoké úrovně musejí klesat dolů, a lidská společnost je odpadová skládka vesmíru. Aby tu bytosti existovaly, musí tu být způsob existence na této úrovni, což jsou i požadavky a podmínky pro existenci, které Velký Zákon vytvořil pro zdejší vnímající bytosti.

V kosmických tělech vysoké úrovně, ráje a životy Velkých osvícených bytostí jsou zrozené ze spravedlivých principů Zákona nebo jsou dovršované kultivací se spravedlivými principy Zákona. Všechno je tam v souladu se spravedlivými principy Zákona. Osvícená bytost je i Králem svého ráje, avšak nevládne způsobem, jakým si lidé představují vládnutí – on se shovívavě stará o všechny vnímající bytosti ve svém ráji se spravedlivými principy Zákona Pravdivostí, Soucitem, Tolerancí (Zhen-Shan-Ren); zatímco lidské podmaňování si světa vojenskou silou a to, že silní jsou hrdiny, jsou principy, které má vesmírný Velký Zákon pro tuto lidskou úroveň. Protože Tři říše jsou opačné, lidské principy jsou také opačnými pochopeními, když se porovnají se spravedlivými principy Zákona vesmíru. Takže tento druh násilného chování – „podmaňování si světa vojenskou silou; silní jsou hrdiny“ – se stal spravedlivými lidskými principy. Protože bohové kontrolují všechny lidské záležitosti a války, silní, vítězství a porážka jsou cíle, které bohové chtějí dosáhnout, silní a hrdinové jsou také pomazaní bohy jako „hrdinové“ a „silní“ a mají rádi lidské pocty, což jsou také odměny pro lidi. Pouze kultivující, kteří kultivují spravedlivý Zákon, by se měli vytrhnout z těchto principů. Takže jak by měl učedník Velkého Zákona, který se kultivuje v běžné lidské společnosti, řešit všechny specifické věci, se kterými se setká? Pokud je Velký Zákon kultivován v běžné lidské společnosti a počet kultivujících je velký, musí se co nejvíce přizpůsobit způsobům běžné lidské společnosti, zatímco se kultivují; jinak by to změnilo běžnou lidskou společnost. Avšak přestože jste pochopili z principů Zákona, které jsem vás učil, že byste se měli kultivovat, zatímco se maximálně přizpůsobujete běžné lidské společnosti, když se střetnete s určitými specifickými záležitostmi, stále nemáte jasné porozumění mnohých věcí, jako například záležitost být vojákem. Vojáci chodí do boje, a jít do boje vyžaduje trénink. To, v čem jsou trénovaní, jsou způsoby jak zabíjet lidi, a ve skutečném boji i zabíjejí lidi. Musíte pochopit, že toto je nesprávné podle spravedlivých principů Zákona, ale není to nesprávné podle principů světských lidí, neboť jinak by lidské principy byli spravedlivými principy Zákona. Bez utrpení by lidé nebyli schopni odstranit karmu, kterou vytvořili mezi lidmi. Kdyby lidé nezabíjeli, nemohli by jíst maso; a lidé potřebují jíst maso. Takže lidé vytvářejí karmu v procesu získávání jídla, avšak jezení masa je pouze jeden způsob vytváření karmy. Už jen tím, že žijí v tomto světě, lidé vytvářejí karmu – je jen otázka, jak mnoho. Avšak v lidském světě jsou i okolnosti, které umožňují karmu splatit, jako například nemoc, přírodní pohromy a válka. Bolestivá smrt člověka ve válce může pro tuto bytost odstranit karmu, může odstranit hříchy, a při následujícím zrození nebude mít karmu a bude se radovat z dobrého života. Dobrota světského člověka se neprojevuje v tom, že nevytváří karmu, když získává jídlo kvůli přežití, ale spíše se projevuje v tom, že odpouští chyby druhým, nepřechovává nenávist, nežárlí, záměrně nevyhledává pomstu, nezabíjí lidi, nevezme nerozumně život a neubližuje záměrně. Jestli někdo získává jídlo pouze kvůli přežití, vytváří karmu, avšak nedělá chybu. A války jsou sestavené bohy. Avšak jestli někdo vezme nevinný život kvůli nějaké jiné příčině, to nedovolují ani spravedlivé principy Zákona vesmíru ani lidské principy; při takovýchto přestupcích bohové použijí lidi, aby potrestali ty, kteří zabíjejí neuváženě. Jestli někdo zabil velkou bytost, potom se hříchy a karma tohoto člověka stávají obrovské, zejména jestli ten, kdo je zabitý, je lidská bytost. Takže jestli někdo vytvořil takovouto karmu, musí ji splatit. Co se týká kultivujících, když se bolestivě zocelují v namáhavé kultivaci, také splácejí karmu, kterou vytvořili v minulosti. Hříchy a karma z mentálního utrpení bytosti může být splacena těžkostmi a bolestí kultivace. Ale co se týká velmi skutečné, hrozné situace, ve které jsou bytosti, jejich bolestivé snášení a jejich materiální ztráta poté, co jsou zabité, kultivující bude muset v průběhu dovršení všech svých záležitostí spasit ty bytosti nebo je vykoupit s požehnáním použitím ovoce své kultivace. Potom z této perspektivy, náhrada, kterou zabité bytosti získají, se dokonce nedá porovnat s tím, co by získali mezi lidmi. A toto tedy urovná zlovolné předurčené vztahy shovívavými řešeními. Na druhé straně, jestli praktikující nemůže získat Spravedlivé Dosažení a neuspěje v kultivaci, v budoucnosti bude muset zaplatit svým vlastním životem, hroznou odplatou, za všechny bytosti, které zabil. Takže první podmínkou je, že kultivující musí být schopný dosáhnout Dovršení. Ti, kteří nemohou dosáhnout Dovršení, jestliže vezmou život, zatímco tvrdí: „Osvobozuji ho z očistce,“ budou ve skutečnosti dvojnásobně vinní. V současnosti jsou učedníci Velkého Zákona, kteří jsou vojáky. Být vojákem je také lidská profese; obzvlášť vlády některých zemí vyžadují, aby muži určitého věku sloužili v armádě. Protože se kultivujete mezi světskými lidmi, můžete, pokud nemáte speciální důvod, v této situaci následovat v maximálním rozsahu to, co od vás vyžaduje běžná lidská společnost. Nemusí být nevyhnutelně nějaké války, zatímco jste vojákem. V bojových pokřicích, které křičí vojáci během svého tréninku, není žádný soucit (shan), takže učedník Velkého Zákona může jednoduše na ně myslet tak, že jsou namířené na zlo, které pronásleduje učedníky Velkého Zákona. Jestli skutečně vypukne válka, učedníci Velkého Zákona nemusejí jít nevyhnutelně do prvních linií, protože mají Mistra, který se o ně stará. Jestli byste skutečně šli do prvních linií, potom je to možná jako karmický vztah, ve kterém Milarepu1 jeho mistr nechal dělat nedobré skutky, aby získal shovívavé řešení. Samozřejmě, mluvím tu o principech Zákona; normálně se to nestane. Avšak Zákon je všemocný a ve všem je dokonale všezahrnující. A kultivující – nakonec – mají Mistra, který se o ně stará. Všechno, co vy kultivující zažijete, souvisí s vaší kultivací a Dovršením, protože jinak by ty věci absolutně neexistovaly. Dělání vaší práce v běžné lidské společnosti dobře není jen kvůli kultivaci nebo aby učedník Velkého Zákona ukázal mezi světskými lidmi, že je dobrý, ale je to i ochraňování principů Zákona, které Velký Zákon vytvořil pro běžnou lidskou společnost.

Trvalé zaměstnání také zabraňuje tomu, aby byl kultivující bržděn kvůli existenčním problémům – jídlu a přístřeší – ve své kultivaci, ve svém šíření Zákona bez znepokojování se nebo v jeho objasňovaní pravdy a zachraňování lidí ve světě. V každé jedné společenské profesi se člověk může kultivovat a v každé jsou také lidé s předurčeným vztahem čekající na získání Zákona.

Li Hongzhi
30. července 2001